Jak to všechno začalo

25.02.2021

Hry pro děti i dospělé jsme oba začali organizovat už někdy v pravěku. Od táborů po víkendové akce, od jednorázových her po zážitkové kurzy. Postupně jsme se každý vrhli do oboru, který jsme více či méně pilně studovali, a organizace akcí pro děti se stala jen příležitostným koníčkem. Novou energii do tvoření nám přineslo narození vlastních dětí, kdy jsme se znovu pustili do velkých bojovek a drobných hříček, rodinných táborů a dobrodružných víkendů.

Jak to začalo pro Hanku

Loni v září, v době optimistického začátku druhé vlny pandemie, jsem se začala po mateřské vracet zpět k práci dětské psycholožky. V oboru pracuji už 16 let, a tak si dovolím vyjádřit své počáteční překvapení nad tím, do jak vážných psychických stavů se děti posledních pár měsíců propadají. V září to byly jen náznaky, v lednu se spustila pandemie na úplně nové úrovni. Snahou o ochranu svého fyzického zdraví jsme začali plíživě ztrácet duševní pohodu. Chápu, že to vše je nezbytně nutné a nechci nijak polemizovat na téma "co by, kdyby" nebo vyjmenovávat, co vše je špatně. Jen pozoruji, jak jsme my dospělí i děti na konci sil. Vyčerpáni upínáním se k nadějím, které se stále rozplývají, i když už mnohokrát vypadaly, že jsou na dosah ruky. 

Děti s nejrůznějšími úzkostmi, strachy a sklony k depresím tu samozřejmě byly vždycky, ale nikdy ne v takovém počtu a v takové hloubce problému.  "Mé dítě trpí panickými atakami... přišlo o kontakt se všemi kamarády, už jenom sedí na posteli a z pokoje vyleze jen na jídlo... je těžké ho dostat ven, když nemá žádnou motivaci... online školu nezvládá, už se nedokáže soustředit, úkoly neodevzdává... upřímně já už taky vůbec nevím, jak dál" to vše slýchám stále dokola. S pocity naprostého zmaru a frustrace jsem si začala uvědomovat, že tohle neskočí tím, až se naočkuje dostatek populace. Následky na duši si mnozí z nás ponesou ještě hodně dlouho, někteří i celé roky. Tohle je jen začátek problémů, které nás teprve čekají, a my potřebujeme udělat co nejvíce proto, abysme se udrželi v psychické i fyzické kondici hned teď. 

Nemůžeme čekat doma v posteli, až všechno skončí. Musíme žít teď a tady. Najít si v rámci omezených možností, které máme, způsob jak fungovat a být spokojený. Musíme najít cestu, jak alespoň na chvíli pocítit, že svět je pořád zábavné místo k životu. 

Tak přišel nápad na vytvoření šifrovačky pro děti v našem sousedství, který se v průběhu přípravy přerodil v mnohem širší koncept nabídnout rodičům hry, které pomůžou vytáhnout děti z jejich dočasných ulit a dostanou je na čerstvý vzduch, za smysluplnou zábavou. Dětské duše budu samozřejmě léčit dál. Tyhle stránky nemají být výdělečným podnikem, ale místem, kde se mohou potkat všichni, kteří chtějí podpořit svou chuť si hrát. Kapkou v moři, která snad alespoň trochu pomůže prevenci duševního zdraví našich dětí a třeba i nás dospělých.


Jak to začalo pro Honzu

Pro mě to nikdy neskončilo. Potřebu bavit ostatní mám v sobě odjakživa a když k tomu zrovna nemám prostor nebo čas, chodím a přesvědčuju ostatní, jestli by něco nepodnikli, něco nevytvořili. Vnucuju se na dětské tábory, vymýšlím hlavolamy, kouzlím. Je to můj největší relax od věčného sezení u počítače. Svoji zálibu ve hrách se snažím už pár let proměnit i v práci. Jak říkají mé děti, vynalezl jsem kostičku. Elektronickou hračku plnou hlavolamů pro děti i dospělé, která umožňuje i to, aby na ní hrálo několik lidí společně nebo navzájem porovnávali, jak jsou úspěšní. Jmenuje se Futuro cube, koukněte se :)

Když Hanka přišla s tím, abysme připravili šifrovačku pro děti, nadšeně jsem souhlasil. Společná tvorba her nás kdysi dala dohromady a vždycky jsem se k tomu chtěl vrátit. Ať spolu uděláme tábor nebo nějakou jinou dětskou akci, ode mě Hanka slyšela nejmíň stokrát. Přišlo mi škoda skončit jen u jedné hry, a tak jsem si říkal, že bysme mohli tvořit dál nebo se spojit s někým, kdo tvoří také. Ostatně máme to v rodině. Jedním z těch, kdo něco podobného už dlouho dělá, je moje sestřenice. Říkali jsme si, že takových lidí přece musí být po republice spousta a známe i spoustu těch, co v minulosti rádi tvořili, ale pro samou práci a plození dětí už jim na nic jiného nezbyl čas. Možná by teď ten čas někteří z nich našli a mohli tak pomoci rozjet ten pravý karanténní mejdan.